Nosným nástrojem je klavír, který je ideální právě pro rychlé melodické běhy poskládané z krátkých úsečných tónů. Nad ním zaznívají smyčce nebo éterická trubka hostujícího Oskara Töröka, které přidávají další emocionální vrstvy, tu uvolnění, tu naopak napětí při vítězných závodech, a dokreslují atmosféru. Výsledek dá místy vzpomenout i na glassovský minimalismus.
„Žijutě“ je v mnoha aspektech žánrově mnohem otevřenější nahrávkou, než na jaké jsme doposud u Beaty Hlavenkové byli navyklí. Více pracuje se zvukovým designem a do popředí se dostala převážná většina autorských textů. Výsledek je krásným, komorním pohledem na svět okolo nás, a to v radosti i melancholii.