Press

“Přehrával jsem si to album několikrát, abych zjistil jestli poněkud poleví mé nadšení po prvním poslechu: ale pořád mi to připadá jako opravdu mimořádný zjev na naší současné scéně,“ (po poslechu prvního alba Joy For Joel) Lubomír Dorůžka

“Pianistka a skladatelka Beata Hlavenková natočila hudební podobenství o překonávání průměrnosti. Její album Scintilla (Jiskra) opravdu poblikává minimálně v evropském měřítku.” Tomáš S. Polívka

“Bethlehem je nahrávka, která vstoupí do dějin svou něhou, pokorou, touhou a nespoutanou radostí. Její lidskost je hmatatelná, atmosféra neopakovatelná. Vstoupit do hudebního světa Beaty Hlavenkové znamená stanout tváří v tvář mystériu a zázraku.” Milan Bátor

“She demonstrates throughout, remarkable poise between exuberance and introspection, technical virtuosity and stylistic simplicity, conservatory and spontaneity, the pieces showcasing her exquisite timing, delicacy and command of the keys in myriad styles from minimalism to Debussy-esque impressionism with touches of jazz among the many details revealed with each listen. Housed in a handsome calendar with images of extracted piano parts, the album’s context is complete and compelling, and nothing is overdone in deed or sentiment, making it safe to conclude that Hlavenková’s gift is our gift also.” (album Theodoros) Stuart Marshall (Velká Británie)

“I’ve been listening to the recorded output of Beata Hlavenková for a number of years now. I was first introduced to her work via the album Theodoros by my mastering engineer, Tony Cousins, a man with impeccable taste, and it struck me as a rare example of someone working between genres, with a beautifully innate, but restrained, melodicism, extraordinary acuity, and remarkable, seemingly effortless, dexterity. Her performance on that album, although not derivative in any way, reminded me a little of Sakamoto’s earlier piano stylings, possibly in its diversity and aesthetics as much as anything, which is a rare comparison for me to make, a compliment I couldn’t afford many pianists. Since that time Beata and I have communicated frequently and I’ve kept abreast of her work as composer, instrumentalist, orchestrator and, more recently, vocalist. Her talent allows her to excel in a variety of music genres whilst her own work tends to defy clear definition. I remain curious as to where her, as yet untapped potential, will take Beata from here.” David Sylvian

„Interpretka a autorka v jedné osobě nachází skrze zvnitřnění událostí z babiččina života subtilní a zároveň drásavé pohybově taneční vyjádření. Hudební podkres Beaty Hlavenkové ji svým citlivým aranžmá k tomu přímo vede. Během chlácholivě znějících tónů Drdácká opouští pole své působnosti – flamenco – a vydává se do neprobádaných vod. Její tělo žaluje, raduje se za zpěvu lidové písničky, aby posléze odevzdalo tíhu a bolest do náručí Michala Heribana, charismatického tanečníka, do nedávna úzce propojeného se souborem Lenky Vagnerové.“ (Sen o Boženě), Lucie Dercsenyi

„Jejich souznění na pódiu je bezprostřední, zautomatizované a samozřejmé. Vypadá zdánlivě jako hračka, ale jsou za ním nedozírné hladiny improvizací a hledání… Tam, kde jsou slova zbytečná, dokáže Hlavenková s Törökem mlčet prostřednictvím čarokrásné hudby. A tam, kde jsou slova nutná, dokáží nalézt zvuky, které vystihují jejich pravý smysl. V jejich společném hraní není nic stereotypního a předvídatelného. Naopak jsme svědky dobrodružné expedice do neznámého světa, kterou podniknou jen ti, co se nebojí riskovat.“ Milan Bátor, Ostravan.cz (2022)

Král Šumavy OST

„Bez debat však je, že Ondříčkův Král Šumavy je thriller výborně natočený, s kongeniální hudbou Beaty Hlavenkové, s hororově dokonalou kamerou Davida Hofmanna i dech beroucími lokacemi.“ Veronika Bednářová, Reflex

„Mám rád emocionalitu její hudby a to, že je jiná než ostatní.“ David Ondříček

„Hudba Beaty Hlavenkové se vyznačuje mírným patosem korespondujícím s mimořádnými situacemi, kterých je v pohraničí po roce 48 dost. Vyzdvihnout musíme zvukovou složku Krále Šumavy. Pavel Rejholec odtajnil zvuky lesa na celé ploše filmu tak, že zpěv ptáčků, kukání kukačky, praskání klestí i ozvěna vás naplno pohltí a zážitek z šumavské přírody akceleruje.“ Filmožrouti.cz

Žijutě

“Další velkou dovedností Beaty Hlavenkové jsou hudební nápady, jichž je na desce nespočet. Dá se říci, že zde nenajdete skladbu, která by nebyla něčím zajímavá nebo by neměla nosnou myšlenku. Ať už jde například o použití hlasu jako nástroje v Pořád je to tak, bravurně otextované Větě, střídání nálad v Když padá sníh, nebo dojemný šanson Sovám, kde navíc Hlavenková výborně pracuje s mateřštinou.” Headliner, 90 %

“Sledovat hudební putování Beaty Hlavenkové je nesmírná radost. Svého času jazzová klavíristka se v průběhu let proměnila v nadžánrovou muzikantku, která na desce „Žijutě“ hladce kloubí písničkářství s popem. Popem chytrým, hudebně i aranžérsky propracovaným a v žádném případě ne prvoplánovým. Ve spolupráci se širokým týmem spolupracovníků (mimo jiné Oto Klempíř, Adam Koller, Tomáš Liška nebo Vojta Nýdl se jí podařilo natočit album pokorné, skromné, ale emocionálně extrovertní, místy dokonce až překvapivě rozverné. Dílo, jež skrývá nejedno překvapení. A je opravdu radost odhalovat jednotlivé vrstvy nahrávky a nechávat se při každém poslechu unášet větrem mnohdy velmi nenápadných melodií. „Žijutě“ je překrásná deska, jedna z těch nejupřímnějších, které tu v roce 2021 vznikly. Takhle vypadá pop, kterému mohu věřit.” Musicserver.cz

“Stále platí, že její hudba se lehce neoposlouchá. Charakter akvizice má její zpěv, který se oprostil od dřívější impresivní zvukomalby. Nyní je důraznější, prostší a zní jako osobní konfese.” Český rozhlas

„Opět pod poněkud zaumným názvem Žijutě vydala skladatelka, hudebnice a zpěvačka Beata Hlavenková své šesté sólové album. Jestliže na předchozím titulu Sně ukročila od svého původně jazzového směřování, na novince toto teritorium až na pár drobných detailů zcela opustila ve prospěch mnohastylového hledačství. Zejména zvukového.“ Lidové noviny

“Nejen názvem písničky Když padá sníh je k poslechu v čase vánočním jako stvořená i deska zpěvačky a skladatelky Beaty Hlavenkové s názvem Žijutě. Opět je to posluchačsky velmi vstřícná hudba, ovšem důmyslně vystavěná i zkomponovaná.” MF Dnes

“Hlavenková si napsala nejen hudbu, ale nezvykle i texty. Jejich intimní charakter je otevřený a naprosto bezelstný. Beata se v nových písních vyznala ze svých životních postojů, názorů a filozofií. Jednou z nejlepších písní alba Žijutě je písnička Zahrada. Přímočará záležitost s nádherným textem, který vás vezme za srdce.” Český rozhlas Ostrava

“Letošní album Beaty Hlavenkové je opravdu velkým krokem k popu. Sebevědomým počinem, který neslevuje z muzikantsky vysoko nasazené laťky, ani neodhazuje dosavadní autorčin rukopis do koše. Jen ho posunuje do všeobecně přístupnější roviny, přičemž zaplňuje podobný prostor jako poslední deska Lenky Dusilové. Narozdíl od fatální, tíživé výpovědi této bývalé spoluhráčky na jejím albu Řeka, výpověď Beaty Hlavenkové k nám mluví vyrovnanější řečí.” Frontman.cz

„Žijutě je pokorné, skromné, ale emocionálně extrovertní, místy dokonce rozverné album. Je hudebně hravé, uvolněné, ale nikoliv podbízivé. Ukazuje jinou tvář Beaty Hlavenkové, muzikantky, autorky, která si touhle deskou jasně otevírá dveře k novému publiku. Takovému, které se chce hudbou bavit, a ne nad ní složitě hloubat, ale zároveň nehledá jednoduché cestičky k cíli. Ty očividně nehledá ani Hlavenková. A z Žijutě je to velmi jasně znát.“ Fullmoon magazine

““Žijutě“ je v mnoha aspektech žánrově mnohem otevřenější nahrávkou, než na jaké jsme doposud u Beaty Hlavenkové byli navyknutí. Více pracuje se zvukovým designem a do popředí se dostala převážná většina autorských textů. Výsledek je krásným, komorním pohledem na svět okolo nás, a to v radosti i melancholii.” Musicserver.cz

“Hlavenková všechny skladby prostupuje aurou hravé atmosféry a jazzové lehkosti, kdy vše příjemně pojí v jeden celek. Každá skladba je v něčem jiná, jinak originální. Hlukové vlny, čistě experimentální elektronika a rytmy, skvělé nápady s harmoniemi. V páté se hlas stane sám nástrojem (Pořád je to tak), o skladbu dříve hitovější Komíhání ukazuje přístupnější tvář její tvorby. Krásně vytleskávaná a hravá je šestá Věta, zkuste se o něco víc zaposlouchat i do textu. Velmi dobrá práce. A že jsem psal o klavíru, kterého tam tolik není? Zkuste hledat, budete překvapeni, kde všude se skrývá.” Echoes-zine

Zátopek OST

“Medaile za řemeslné kvality si zaslouží režie Davida Ondříčka, kamera Štěpána Kučery, hudba Beaty Hlavenkové, střih, výprava, kostýmy, o hereckých výkonech hlavních představitelů nemluvě.” Zdena Mejzlíková, Divadelní noviny

“Nosným nástrojem je klavír, který je ideální právě pro rychlé melodické běhy poskládané z krátkých úsečných tńů. Nad ním zaznívají smyčce nebo éterická trubka hostujícího Oskara Töröka, které přidávají další emocionální vrstvy, tu uvolnění, tu naopak napětí při vítězných závodech, a dokreslují atmosféru. Výsledek dá místy vzpomenout i na glassovský minimalismus.” Jiří V. Matýsek, Full Moon Magazine

“Hudební doprovod snímku tvoří – i přes svou pestrost – fungující a soudržný celek. Vedle melodické rozmanitosti se o pestrost soundtracku zasazují i hudební aranže jednotlivých filmových sekvencí.” Tomáš Pilát, Hudební rozhledy

“Zátopek navíc nenápadně vychází také z nálady lidovek, které měli atletičtí manželé rádi. Některé části filmové hudby pak zase mají vědomě běžecké tempo – ostatně rychlé tempo práce nakonec možná vyhovuje i Hlavenkové.” Pavel Turek, Respekt

“Nic rušivě nevybočuje z promyšleného konceptu, vše do sebe přirozeně zapadá: kamera Štěpána Kučery, velkorysá výprava, výtečná hudba Beaty Hlavenkové, režie i střih.” Jana Podskalská, Deník

“Jako sportovní film funguje Zátopek dobře a běh zprostředkovává evokativně, především díky kameře Štěpána Kučery a střihu Jarosława Kamińského. Skvělá je také hudba Beaty Hlavenkové.” Tereza Domínová, A2larm

“Vynikající je i kamera Štěpána Kučery, která vyniká spolu se střihem především v dynamických a často i strhujících scénách zachycujících Zátopkovy olympijské výkony a trénink, hudba Beaty Hlavenkové, která nikdy nesklouzává k patetičnosti a výrazně filmu pomáhá tam, kde by jinak k určitému patosu sklouzávat mohl, a také výprava, která je perfektní od dobové stylizace po realizaci davových scén na olympijských stadionech.“ Jan Varga, filmserver.cz

“Celou atmosféru vystihuje opravdu dobře kamera Štěpána Kučery v kombinaci s hudbou Beáty Hlavenkové.”
Anežka Gavendová, informuji.cz

“Říká se, že nejlepší filmová hudba je ta, kterou nevnímáte, a to je přesně případ práce skladatelky Beaty Hlavenkové. Svůj hudební plán opřela o beat srdce vytrvalostního běžce, a nad ním kouzlila plně ve službách obrazu: jak ve frenetických pasážích sportovních soutěží, tak ve chvílích, kdy se rozhodla umocnit duševní rozpoložení hlavních hrdinů.”
Milan Tesař, Forum24

“Vzdušné aranže krásně dokreslují základní pohyb zachycený ve filmu – běh. Tu uvolněný, radostný (Marathon nebo Run 188), tu ve své monotónnosti zasněný, připomínající modlitbu (Race). Ke konci soundtracku dojde samozřejmě i na řadu vypjatých závodních momentů (Helsinki 500 m nebo Finish Line), kdy se běh stane bojem podpořeným elektrizující atmosférou stadiónů plných nadšených diváků. Vhodným kontrapunktem jsou skladby doprovázející mimozávodní aktivity. Niternější, postavené více na Beatině melodicky perlícím klavíru (Love nebo Dana & Emil, Somewhere in Zarazice)…Čtrnáctipoložková instrumentální mozaika je suverénním dílem, které doplňuje už tak vysoce nastavenou laťku autorčiny diskografie.” Pavel Zelinka, Frontman.cz

“Zátopek je jako živý organismus plný jednotlivých témat a hudebních struktur, které do sebe vplouvají a navzájem se výstižně podporují. Nic se tu zbytečně neruší, potkává se tu hravost (ta může prezentovat i radost z vavřínů a fanouškovskou oddanost), ale i komorní dramata, důležitá rozhodnutí nebo záludné nástrahy nejen v civilním životě tohoto sportovce. Toto vše po svém od klavíru diriguje sama autorka. Postupně tato témata propojuje, každý další poslech díky tomu přinese nové odhalení, nový detail. V závěrečné „Finish Line“ pak Beatin hlas podporuje onen oslavný chorál z olympijských triumfů – ten se několikrát objevuje v podobě náznaků, jakoby na pozadí, a vyvrcholí až v cílové rovince. Zátopek je odvážnou misí Beaty Hlavenkové, která po Emilově vzoru nic nevzdala a pustila se do hudebního experimentu, který nakonec ukázal, že jako skladatelka dokáže zbořit zavedené mantinely pouhého filmového doprovodu. Spojení decentních orchestrací, které podporují jazzové variace (nic naplat, Hlavenková má v sobě tento žánr zkrátka napevno zabudovaný) a lehké reinterpretace našich lidových písní – to vše do sebe nakonec krásně zapadlo.” Dan Hájek, Musicserver

“Je zřejmé, že Hlavenková do tématu fascinujícího života a osobnosti Emila Zátopka vstoupila s velkým odhodláním, citem, entuziasmem a nezkalenou radostí. Její hudba kromě emocí napětí, touhy, očekávání, neklidu a obav, přináší celou řadu dalších důležitých a půvabných asociací. V jejím soundtracku zní motivy naděje, statečnosti, trpělivosti a samozřejmě lásky. Hudba Hlavenkové je nádhernou ukázkou tvůrčího, oduševnělého a osobitého přístupu. Jako taková by si zasloužila pozornost nejen filmových diváků, kteří si ji mohou sehnat na trenýrkově červeném vinylu (nebo také elektronicky), ale také odborníků, až se bude lámat chleba při udílení cen uměleckých institucí.” Milan Bátor, Ostravan.cz

“Skvělá hudba Beaty Hlavenkové” Jana Patočková, Heroine.cz

“Uhrančivou atmosféru filmu podporuje výborná hudba Beaty Hlavenkové a kapitolou samou pro sebe jsou herecké výkony. “ Irena Hejdová, Seznam.cz

“Slovo „citlivě“ si podtrhněte dvakrát, poněvadž Hlavenková umí intimní vyznění vyvažovat s nároky výpravného a nakažlivě optimistického sportovního dramatu. Jakoby jedním okem pokukuje po partiturách Hanse Zimmera pro Velké vítězství (1992) a Richarda Horowithe pro Vítěze a poražené (1999). Jen z toho není zoufalý pokus přiblížit se atraktivní zahraniční předloze. Naopak – sebejistě a univerzálně srozumitelným jazykem vypráví, kým pro svět, Čechoslováky a hlavně pro sebe samé byli manželé Zátopkovi.” Jan Hamerský, Frontman.cz