Press

“Přehrával jsem si to album několikrát, abych zjistil jestli poněkud poleví mé nadšení po prvním poslechu: ale pořád mi to připadá jako opravdu mimořádný zjev na naší současné scéně,“ (po poslechu prvního alba Joy For Joel) Lubomír Dorůžka

“Pianistka a skladatelka Beata Hlavenková natočila hudební podobenství o překonávání průměrnosti. Její album Scintilla (Jiskra) opravdu poblikává minimálně v evropském měřítku.” Tomáš S. Polívka

“Bethlehem je nahrávka, která vstoupí do dějin svou něhou, pokorou, touhou a nespoutanou radostí. Její lidskost je hmatatelná, atmosféra neopakovatelná. Vstoupit do hudebního světa Beaty Hlavenkové znamená stanout tváří v tvář mystériu a zázraku.” Milan Bátor

“She demonstrates throughout, remarkable poise between exuberance and introspection, technical virtuosity and stylistic simplicity, conservatory and spontaneity, the pieces showcasing her exquisite timing, delicacy and command of the keys in myriad styles from minimalism to Debussy-esque impressionism with touches of jazz among the many details revealed with each listen. Housed in a handsome calendar with images of extracted piano parts, the album’s context is complete and compelling, and nothing is overdone in deed or sentiment, making it safe to conclude that Hlavenková’s gift is our gift also.” (album Theodoros) Stuart Marshall (Velká Británie)

“I’ve been listening to the recorded output of Beata Hlavenková for a number of years now. I was first introduced to her work via the album Theodoros by my mastering engineer, Tony Cousins, a man with impeccable taste, and it struck me as a rare example of someone working between genres, with a beautifully innate, but restrained, melodicism, extraordinary acuity, and remarkable, seemingly effortless, dexterity. Her performance on that album, although not derivative in any way, reminded me a little of Sakamoto’s earlier piano stylings, possibly in its diversity and aesthetics as much as anything, which is a rare comparison for me to make, a compliment I couldn’t afford many pianists. Since that time Beata and I have communicated frequently and I’ve kept abreast of her work as composer, instrumentalist, orchestrator and, more recently, vocalist. Her talent allows her to excel in a variety of music genres whilst her own work tends to defy clear definition. I remain curious as to where her, as yet untapped potential, will take Beata from here.” David Sylvian

„Interpretka a autorka v jedné osobě nachází skrze zvnitřnění událostí z babiččina života subtilní a zároveň drásavé pohybově taneční vyjádření. Hudební podkres Beaty Hlavenkové ji svým citlivým aranžmá k tomu přímo vede. Během chlácholivě znějících tónů Drdácká opouští pole své působnosti – flamenco – a vydává se do neprobádaných vod. Její tělo žaluje, raduje se za zpěvu lidové písničky, aby posléze odevzdalo tíhu a bolest do náručí Michala Heribana, charismatického tanečníka, do nedávna úzce propojeného se souborem Lenky Vagnerové.“ (Sen o Boženě), Lucie Dercsenyi

Král Šumavy OST

„Bez debat však je, že Ondříčkův Král Šumavy je thriller výborně natočený, s kongeniální hudbou Beaty Hlavenkové, s hororově dokonalou kamerou Davida Hofmanna i dech beroucími lokacemi.“ Veronika Bednářová, Reflex

„Mám rád emocionalitu její hudby a to, že je jiná než ostatní.“ David Ondříček

„Hudba Beaty Hlavenkové se vyznačuje mírným patosem korespondujícím s mimořádnými situacemi, kterých je v pohraničí po roce 48 dost. Vyzdvihnout musíme zvukovou složku Krále Šumavy. Pavel Rejholec odtajnil zvuky lesa na celé ploše filmu tak, že zpěv ptáčků, kukání kukačky, praskání klestí i ozvěna vás naplno pohltí a zážitek z šumavské přírody akceleruje.“ Filmožrouti.cz

Zátopek OST

“Medaile za řemeslné kvality si zaslouží režie Davida Ondříčka, kamera Štěpána Kučery, hudba Beaty Hlavenkové, střih, výprava, kostýmy, o hereckých výkonech hlavních představitelů nemluvě.” Zdena Mejzlíková, Divadelní noviny

“Nosným nástrojem je klavír, který je ideální právě pro rychlé melodické běhy poskládané z krátkých úsečných tńů. Nad ním zaznívají smyčce nebo éterická trubka hostujícího Oskara Töröka, které přidávají další emocionální vrstvy, tu uvolnění, tu naopak napětí při vítězných závodech, a dokreslují atmosféru. Výsledek dá místy vzpomenout i na glassovský minimalismus.” Jiří V. Matýsek, Full Moon Magazine

“Hudební doprovod snímku tvoří – i přes svou pestrost – fungující a soudržný celek. Vedle melodické rozmanitosti se o pestrost soundtracku zasazují i hudební aranže jednotlivých filmových sekvencí.” Tomáš Pilát, Hudební rozhledy

“Zátopek navíc nenápadně vychází také z nálady lidovek, které měli atletičtí manželé rádi. Některé části filmové hudby pak zase mají vědomě běžecké tempo – ostatně rychlé tempo práce nakonec možná vyhovuje i Hlavenkové.” Pavel Turek, Respekt

“Nic rušivě nevybočuje z promyšleného konceptu, vše do sebe přirozeně zapadá: kamera Štěpána Kučery, velkorysá výprava, výtečná hudba Beaty Hlavenkové, režie i střih.” Jana Podskalská, Deník

“Jako sportovní film funguje Zátopek dobře a běh zprostředkovává evokativně, především díky kameře Štěpána Kučery a střihu Jarosława Kamińského. Skvělá je také hudba Beaty Hlavenkové.” Tereza Domínová, A2larm

“Vynikající je i kamera Štěpána Kučery, která vyniká spolu se střihem především v dynamických a často i strhujících scénách zachycujících Zátopkovy olympijské výkony a trénink, hudba Beaty Hlavenkové, která nikdy nesklouzává k patetičnosti a výrazně filmu pomáhá tam, kde by jinak k určitému patosu sklouzávat mohl, a také výprava, která je perfektní od dobové stylizace po realizaci davových scén na olympijských stadionech.“ Jan Varga, filmserver.cz

“Celou atmosféru vystihuje opravdu dobře kamera Štěpána Kučery v kombinaci s hudbou Beáty Hlavenkové.”
Anežka Gavendová, informuji.cz

“Říká se, že nejlepší filmová hudba je ta, kterou nevnímáte, a to je přesně případ práce skladatelky Beaty Hlavenkové. Svůj hudební plán opřela o beat srdce vytrvalostního běžce, a nad ním kouzlila plně ve službách obrazu: jak ve frenetických pasážích sportovních soutěží, tak ve chvílích, kdy se rozhodla umocnit duševní rozpoložení hlavních hrdinů.”
Milan Tesař, Forum24

“Vzdušné aranže krásně dokreslují základní pohyb zachycený ve filmu – běh. Tu uvolněný, radostný (Marathon nebo Run 188), tu ve své monotónnosti zasněný, připomínající modlitbu (Race). Ke konci soundtracku dojde samozřejmě i na řadu vypjatých závodních momentů (Helsinki 500 m nebo Finish Line), kdy se běh stane bojem podpořeným elektrizující atmosférou stadiónů plných nadšených diváků. Vhodným kontrapunktem jsou skladby doprovázející mimozávodní aktivity. Niternější, postavené více na Beatině melodicky perlícím klavíru (Love nebo Dana & Emil, Somewhere in Zarazice)…Čtrnáctipoložková instrumentální mozaika je suverénním dílem, které doplňuje už tak vysoce nastavenou laťku autorčiny diskografie.” Pavel Zelinka, Frontman.cz

“Zátopek je jako živý organismus plný jednotlivých témat a hudebních struktur, které do sebe vplouvají a navzájem se výstižně podporují. Nic se tu zbytečně neruší, potkává se tu hravost (ta může prezentovat i radost z vavřínů a fanouškovskou oddanost), ale i komorní dramata, důležitá rozhodnutí nebo záludné nástrahy nejen v civilním životě tohoto sportovce. Toto vše po svém od klavíru diriguje sama autorka. Postupně tato témata propojuje, každý další poslech díky tomu přinese nové odhalení, nový detail. V závěrečné „Finish Line“ pak Beatin hlas podporuje onen oslavný chorál z olympijských triumfů – ten se několikrát objevuje v podobě náznaků, jakoby na pozadí, a vyvrcholí až v cílové rovince. Zátopek je odvážnou misí Beaty Hlavenkové, která po Emilově vzoru nic nevzdala a pustila se do hudebního experimentu, který nakonec ukázal, že jako skladatelka dokáže zbořit zavedené mantinely pouhého filmového doprovodu. Spojení decentních orchestrací, které podporují jazzové variace (nic naplat, Hlavenková má v sobě tento žánr zkrátka napevno zabudovaný) a lehké reinterpretace našich lidových písní – to vše do sebe nakonec krásně zapadlo.” Dan Hájek, Musicserver

“Je zřejmé, že Hlavenková do tématu fascinujícího života a osobnosti Emila Zátopka vstoupila s velkým odhodláním, citem, entuziasmem a nezkalenou radostí. Její hudba kromě emocí napětí, touhy, očekávání, neklidu a obav, přináší celou řadu dalších důležitých a půvabných asociací. V jejím soundtracku zní motivy naděje, statečnosti, trpělivosti a samozřejmě lásky. Hudba Hlavenkové je nádhernou ukázkou tvůrčího, oduševnělého a osobitého přístupu. Jako taková by si zasloužila pozornost nejen filmových diváků, kteří si ji mohou sehnat na trenýrkově červeném vinylu (nebo také elektronicky), ale také odborníků, až se bude lámat chleba při udílení cen uměleckých institucí.” Milan Bátor, Ostravan.cz

“Skvělá hudba Beaty Hlavenkové” Jana Patočková, Heroine.cz

“Uhrančivou atmosféru filmu podporuje výborná hudba Beaty Hlavenkové a kapitolou samou pro sebe jsou herecké výkony. “ Irena Hejdová, Seznam.cz

“Slovo „citlivě“ si podtrhněte dvakrát, poněvadž Hlavenková umí intimní vyznění vyvažovat s nároky výpravného a nakažlivě optimistického sportovního dramatu. Jakoby jedním okem pokukuje po partiturách Hanse Zimmera pro Velké vítězství (1992) a Richarda Horowithe pro Vítěze a poražené (1999). Jen z toho není zoufalý pokus přiblížit se atraktivní zahraniční předloze. Naopak – sebejistě a univerzálně srozumitelným jazykem vypráví, kým pro svět, Čechoslováky a hlavně pro sebe samé byli manželé Zátopkovi.” Jan Hamerský, Frontman.cz